Poslanci začínají projednávat návrh zákona na změnu rozpočtového určení daní pro kraje. Jedním z iniciátorů změny, je Pardubický kraj a hejtman Martin Netolický. Kraj totiž dlouhodobě patří mezi výrazně znevýhodněné proti krajům se stejným počtem obyvatel.

Jak vnímáte aktuální stav projednávání změny rozpočtového určení daní pro kraje a souzníte s předloženým návrhem?

Když jsme návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní projednávali v rámci Asociace krajů, tak se jednalo skutečně o maximum možného v rámci kompromisu mezi jednotlivými kraji. Dlouhodobě jsou čtyři kraje, a to včetně našeho, které výrazným způsobem směrem dolů odstřelují oproti ostatním. Vzniklý kompromis, zohledňující krajské kompetence a jednotlivé parametry, byl schválen jedenácti kraji. Je jasné, že kraje, které na stávajícím modelu výrazným způsobem dlouhodobě vydělávají, tak mají s tímto naším návrhem problém. Nicméně je jednoznačně nutné najít objektivní kritéria k tomu, jak by měly být rozdělované prostředky z daní mezi jednotlivými regiony.

Očekáváte, že v rámci jednání v Poslanecké sněmovně návrh podstatným způsobem mění?

Osobně předpokládám, a doufám v to, že návrh Ministerstva financí, které předložilo jinou datovou sadu pro výpočet počtu obyvatel a na základě toho pak konkrétního podílu obcí tak, že nakonec nebude schválen. Primárně by se tak mělo jednat o přerozdělení peněz pro kraje na základě námi předložených kritérií. Tím se z mého pohledu výrazně zvyšuje šance na prosazení. Otázkou samozřejmě je, jak bude hlasovat opozice, protože někteří hejtmani jsou z opozičních lavic. Paradoxně je to u těch krajů, které na novém návrhu tratí. Uvidíme, jakou roli bude v rámci tohoto jednání hrát politika, a jakou místní příslušnost ke konkrétnímu regionu. Vláda má změnu rozpočtového určení daní pro kraje ve svém programovém prohlášení, takže předpokládám, že by měla být snaha jej schválit. Pevně věřím, že i poslanci zvolení v Pardubickém kraji napříč politickým spektrem budou hlasovat pro tuto změnu. Pro náš kraj se jedná přibližně o miliardu korun ročně, což jsou pro nás nemalé finanční prostředky.

V minulosti jste avizoval možnost ústavní stížnosti. Je to v případě neschválení návrhu stále ve hře?

Ústavní stížnost je připravená. Počkáme však pochopitelně na to, jak skončí legislativní proces na úrovni Sněmovny, nakonec i Senátu a jestli prezident podepíše návrh zákona. Pokud by tomu tak nebylo, budeme chystat dvě varianty. Jednak se domnívám, že bychom se měli zabývat i tím, když územní samosprávný celek podá legislativní návrh, tak si následně Poslanecká sněmovna neudělá tři roky čas návrh projednat. Myslím si, že je to do jisté míry atak na samosprávu, protože pokud máme právo předkládat legislativní návrhy, tak máme také právo na jejich brzké projednání. Druhá záležitost se týká samotného nastavení rozdělení daní pro kraje a nerovnosti mezi kraji.

Kritici navyšování prostředků pro kraje tvrdí, že kraje mají velké přebytky na svých účtech. Jak vnímáte tento argument?

Jedná se o velmi účelové zobecnění problému. Čtyři kraje, které patří mezi ty, jež podle stávajícího modelu dostávají výrazně méně peněz oproti ostatním krajům, by bez finančních prostředků půjčených od bank nebyly schopné opravovat silnice, modernizovat budovy nemocnic či škol nebo zajišťovat veřejnou dopravu v požadovaném rozsahu. Některé kraje mají naopak tolik peněz, že prakticky nevědí, co je to úvěr. My se nechceme zabývat tím, jestli kraje dostávají v současné době hodně nebo málo jako celek, ale musíme se zabývat vnitřním přerozdělením, protože to je dlouhodobě nespravedlivé.