Dlouholetá ředitelka svitavského Domova na rozcestí Jaroslava Filipová získala na dvanáctém ročníku Duhového křídla Cenu Michala Hašta za mimořádnou práci ve prospěch osob se zdravotním postižením či jiným znevýhodněním. Ceny pro osoby a organizace působící v sociálních službách vyhlašuje každoročně Pardubický kraj pod záštitou radního Pavla Šotoly spolu s Národní radou osob se zdravotním postižením.
Svitavský Domov na rozcestí je příspěvková organizace Pardubického kraje, která poskytuje osobám s mentálním a kombinovaným postižením a s chronickým duševním onemocněním podporu a pomoc vycházející z jejich individuálních potřeb a vytváří důstojné životní podmínky klientů tak, aby byly srovnatelné s běžným způsobem života jejich vrstevníků. Jako první v Pardubickém kraji završila svou transformaci z bývalého ústavu už v roce 2019.
Příklady dobré praxe z Pardubického kraje přenáší i jinam
„V Pardubickém kraji se dlouhodobě snažíme upustit od ústavní péče. Naším cílem je poskytovat klientům spíše rodinné prostředí. Jsme rádi, že ve svitavském Domově na rozcestí se nám to podařilo tak brzo. A to i zásluhou Jaroslavy Filipové, která dnes pomáhá přenášet příklady dobré praxe nejen po Pardubickém kraji, ale i do jiných krajů v rámci České republiky,“ poznamenal Pavel Šotola.
„Kdo chce, hledá způsoby, jak to jde. Kdo nechce, hledá důvody, proč to nejde. Osobně patřím mezi ty, kteří raději volí první možnost,“ řekla Jaroslava Filipová.
Dlouholetá šéfka Domova na rozcestí byla překvapená a dojatá
„Jsem překvapená a dojatá,“ přiznala dlouholetá šéfka svitavského Domova na rozcestí, která za více než 17 let svého působení dokázala změnit podmínky života pro lidi s mentálním postižením. Z dříve klasického ústavního zařízení postupně vznikly komunitní služby, a to s mírou podpory podle individuálních potřeb klientů.
Vedle Domova pro osoby se zdravotním postižením, kde klienti bydlí v rodinných domcích, přibyly také služby chráněného a samostatného bydlení, sociálně terapeutická dílna, ale také kavárna a prádelna s aktivitami, do kterých jsou zapojeni klienti a kterým činnost pomáhá naplnit smysluplnost pracovního a společenského života.
„Práce v sociální oblasti je těžká, mnohdy nedoceněná, ale krásná. Člověka baví, když vidí, jak se klienti usmívají a vracejí se zpět do běžného života. To je velká radost a ta nejlepší možná odměna,“ podotkla Jaroslava Filipová.