Zejména jsem spokojen, že jsme zvětšili šířku kádru, těší Petra Kopečného

A tým mužů (Markéta Peclová, úvod red.) - Před několika dny vyšel na stránkách Českomoravského svazu hokejbalu rozhovor s trenérem našeho A týmu Petrem Kopečným z pera redaktorky Markéty Peclové. Po ty, kdo stránky svazu nenavštěvují jej s odstupem času přinášíme i my.

Svítkov potvrzuje svou formu i ve druhé extraligové sezóně po postupu z 1. Ligy. Po podzimní části se nachází na páté pozici, navíc je zatím nejméně vylučovaným týmem. Nyní už se připravuje na jaro, tréninky má na programu pětkrát v týdnu. Nejen o tom se rozpovídal hlavní trenér Petr Kopečný.

Každá statistika něco vypovídá o týmu, je to fajn poznatek

Pane trenére, v letošní podzimní části se vám podařilo navázat na minulou, posbírali jste v ní stejně bodů, a to letos máte odehrané o utkání méně. Jak jste spokojení s tím, že se i ve druhé extraligové sezóně po postupu z 1. Ligy stále držíte v první polovině tabulky?

S tímto faktem jsem spokojen určitě nadmíru, i když těch bodů mohlo být i více. Na druhou stranu je obecným strašákem postoupivších týmů do vyšších lig právě ta druhá sezóna, která bývá ukazatelem vaší kvality a výkonnosti. Zejména jsem spokojen, že jsme zvětšili šířku kádru, kam můžeme sahat.

Nakonec jste přes zimní přestávku na páté pozici. Lepší umístění vás stál nepříliš vydařený závěr podzimní části, kterou jste zakončili třemi prohrami. Kde vidíte největší příčiny, že jste v nich nezískali ani jeden bod?

Ano, v závěru podzimu jsme si tak trochu všichni přáli, aby už byl konec. Nakupilo se nám tolik zranění, že jsme začali sahat do kategorie dorostu, abychom poskládali tři kompletní lajny na zápas. Příčiny jsou jistě v mnohačetném zranění našich hráčů, prakticky každý zápas jsme o někoho přišli a ač mladí kluci z řad dorostu mají velkou kvalitu, chyběla nám útočná síla, a to v konkurenci závěrečného tria Hostivař, Letohrad a Alfa (HBC Pardubice, pozn. red.) je znát.

Na podzim jste byli nejméně vylučovaným týmem z všech extraligových mužstev a odehráli také nejméně oslabení. Jak Vás těší tato statistika?

Tuto statistiku vnímám, chceme po hráčích již dlouhodobě, aby zbytečně nediskutovali s rozhodčími a nedělali hloupé a zbytečné fauly. Každá statistika totiž něco vypovídá o týmu. Je to fajn poznatek, ale beru to spíše jako indikativní, než abych to nějak přeceňoval.

Jsem moc rád, že budu opět součástí reprezentačního celku

Zimní přípravu jste se Svítkovem zahájili na Nový rok. Tréninky máte naplánované pětkrát v týdnu. Na co se budete v takto častých trénincích zaměřovat?

S Martinem Hlavsou, trenérem dorostu a juniorky, jsme se letos rozhodli pro tento formát přípravy, abychom dostali kluky v maximální možné míře do přípravy. Důvod je jasný – soutěž startujeme již v půlce února a těch našich mnoho zraněných a kompletně celý tým se potřebuje dostat do formy. Kluci to mají různorodě rozložené, co se týče náplně i místa konání tréninku tak, aby to dávalo smysl. Víc myslím není potřeba rozepisovat.

Jste součástí nového realizačního týmu v reprezentaci U20, konkrétně v pozici asistenta trenéra. Co Vás přivedlo do reprezentace k této mládežnické kategorii?

K této mládežnické kategorii do reprezentace mne přivedl telefonát od Jardy Pavlíka (úsměv). Na začátku mé trenérské dráhy jsem byl s Martinem Komárkem a Markem Novotný u reprezentace U14, kde jsme měli kluky jako Pepa Česák, Filip Emmer, Dominik Mikulčák apod. Od té doby uplynula nějaká doba a já jsem moc rád, že budu opět součástí reprezentačního celku.

S nově vytvořeným týmem se budete snažit navázat na domácí mistrovství a dojít s reprezentaci do 20 let k dalšímu úspěchu. Jaká očekávání máte od působení v mládežnické reprezentaci?

Práce u jakékoliv reprezentace není o očekávání, ale spíše o tvrdé práci pro celek jako takový. No a po úvodní schůzce s celým realizačním týmem v čele s Jardou Pavlíkem musím říct, že lepšího lodivoda jsme ani nemohli mít a ta práce náročná rozhodně bude. Jardu vnímám společně s Davidem Kunou jako dva top trenéry v republice, co máme. Úspěch si určitě všichni přejeme a věřím, že vybereme takový finální celek, se kterým ten kýžený úspěch vybojujeme. Osobně to vnímám i tak, že se od Jardy naučím spousty věcí a posunu se v trenérské kariéře, což je jen bonus.