Diabetes mellitus je chronické onemocnění, které s sebou přináší mnohá omezení. A je také spojeno s vyšším výskytem některých psychických poruch. Ty pak průběh základního onemocnění podstatně ovlivňují. „Jedná se hlavně o depresi, poruchy přizpůsobení, úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy, kognitivní poruchy a demenci. Některé psychické poruchy jsou u diabetiků častější než u zdravých jedinců. Propojení diabetu a psychiky je oboustranné, tzn. diabetes ovlivňuje psychiku a psychika ovlivňuje diabetes. Příčinné souvislosti se liší podle typu diabetu a psychické poruchy,“ vysvětluje Daša Lazaráková, lékařka Interní kliniky Pardubické nemocnice. 

Deprese, úzkostné stavy, poruchy příjmu potravy…

U pacientů s diabetem 1. i 2. typu je vyšší zejména prevalence deprese. „U diabetu prvního typu může být až 30%. V podstatě nasedá na primární onemocnění diabetem, a to jako reaktivní stav. Z hlediska biochemického je možné najít souvislost mezi nedostatkem inzulinu, a v důsledku toho snížení hladiny serotoninu, neboť inzulin podporuje množství serotoninu v mozku,“ uvádí lékařka.  

Naopak o zvýšeném výskytu úzkosti u diabetiků jsou informace rozporuplné. Diabetici, kteří si uvědomují, že diabetes je vážné onemocnění se souvisejícími komplikacemi a zkracující život, mívají vyšší skóre úzkosti. Významný vliv však v tomto případě mívá osobnostní charakteristika pacienta samého. „Léčba diabetu zahrnuje pozorné monitorování diety, glykemií a nezbytnost pravidelné fyzické aktivity, což přispívá k rozvoji poruch příjmu potravy, zejména mezi ženami diabetičkami,“ říká Daša Lazaráková. 

Péče o psychické zdraví diabetiků

Psychickým potížím u diabetiků je nutné věnovat zvláštní pozornost. „Diabetik s psychickými potížemi hůře spolupracuje při léčbě základního onemocnění. A naopak, za noncompliance při léčbě diabetu nebo špatně kompenzovaným diabetem bez zjevné příčiny se často skrývá psychická porucha pacienta. Je na diabetologovi, aby tuto možnost viděl a eventuelně zasáhl. Aby si s pacientem udržoval partnerský, ne autoritativní vztah. Aby mu naslouchal, pomáhal a podporoval ho. A v případě potřeby, aby pacienta včas odeslal k psychologovi, případně psychiatrovi,“ upozorňuje lékařka Diabetologického centra, které pečuje o pacienty z Pardubického kraje, s tím, že při dobrém vztahu lékaře s pacientem tuto možnost pacienti většinou ocení a někdy si ji dokonce sami vyžádají. 

V praxi pardubického centra se nejvíce osvědčuje otevřeně s pacienty o všem mluvit, najít si na ně čas, vyslechnout si je. „Opakovaně s pacienty probíráme problémy s dodržováním režimu, diety atd. V případě, že je jejich prožívání nemoci psychicky neúnosné, poradíme a pomůžeme jim vyhledat pomoc psychologa nebo psychiatra. Oba pak mohou léčit a pomáhat pomocí psychoterapie. Psychiatr navíc může předepsat léky. Ty sice problémy nevyřeší, ale mohou dodat energii, která je k jejich řešení nutná a často chybí. U diabetiků se nejlépe osvědčuje kombinovaná léčba psychofarmakologická a psychoterapeutická, pokud chceme pozitivně ovlivnit obojí, tedy jak psychické onemocnění, tak diabetes,“ dodává Daša Lazaráková.

Když člověku do života zasáhne nevyléčitelná nemoc…

Je to vždy těžké. Je zahlcený spoustou pocitů. „Po prvotním šoku přichází u pacientů v různém pořadí smutek, obviňování sebe či okolí, popírání, pocit nespravedlnosti, zloba, vyčerpání… Nezbývá, než v sobě ve spolupráci s rodinou a okolím zmobilizovat veškeré zdroje sil a vykročit na nekončící cestu. Ne všichni to samozřejmě zvládají úspěšně. Pacient musí co nejdříve svou nemoc pochopit, smířit se s ní a naučit se s ní žít. Sám se musí stát odborníkem na diabetes a naučit se vše potřebné, jen s rodinou a s lékařem v zádech. Sám pacient poté postupně prochází zdary i nezdary spojenými s touto nemocí, hledá informace o dostupných technologiích, lécích, možnostech léčby,“ popisuje své zkušenosti s pacienty s diabetem doktorka Lazaráková.

Čas od času přicházejí samozřejmě období vyčerpání, deprese a rezignace. „Od diabetu si totiž nelze vzít dovolenou, nelze zapomenout, protože důsledek zvolnění či opomenutí může být velmi vážný. Proto je potřebné, aby měl pacient na cestě s diabetem oporu v rodině i v okolí a měl důvěryhodný a hodnotný vztah s lékařem,“ uzavírá Daša Lazaráková.