Ondřej Kouba je vášnivým sokolníkem už několik let. Kromě ukázek dravců pomáhá s eliminací holubů v různých částech měst, tentokrát své služby nabídl i Pardubické nemocnici. „Holubi jsou problém nejen pro památky, ale stavby obecně. Tady v nemocničním areálu pro ně představuje útočiště především pavilon urgentního příjmu a chirurgických oborů,“ říká sokolník a dodává, proč tomu tak je: „Už jen stylem, jakým je ta budova postavená. Každé patro má ochozy, kam se na holuby nikdo nedostane, a tak tam mohou volně hnízdit. Neruší je ani samotný provoz, jelikož holubi jsou zvířata, která se s lidmi neskutečně sžila, stejně jako havrani nebo třeba lišky.“ Ačkoliv dravci holubi nevyhubí, svou přítomností dokáží ptactvo od dané lokality odradit, představují pro ně nebezpečí. I proto jezdí sokolník do nemocničního areálu dvakrát týdně. „Zpočátku jsem dravce přivážel pravidelně, aby si zvykli na zdejší prostředí a v areálu se zorientovali. Ale po pár týdnech už sem jezdíme nepravidelně, a to především kvůli tomu, aby si holubi nezvykli na určitý den a čas, kdy tu pro ně není bezpečno,“ dodává Ondřej Kouba.
Jedna nemocnice, dva typy dravců
Sokolník využívá v nemocničním areálu dva typy dravců, a to vysokého letu a nízkého letu. Dravci vysokého letu jsou sokoli a ptáci, kteří loví z výšky. Dravci nízkého letu jsou ptáci útočící ze sokolníkovi pěsti nebo z posedu, jako například káňata. „Pro oba typy dravců platí, že jejich výcvik probíhá neustále. V nemocnici vypouštím sokoly ze střechy urgentního příjmu, s káňaty chodím po areálu a už jsem si zvykl, že představujeme příjemnou atrakci pro nemocniční návštěvníky. Lidé mě zastavují, chtějí si povídat a jsou překvapení, co tu dělám,“ směje se Ondřej Kouba. Následně upozorňuje i na rizika svého povolání, třeba takové, že mu dravec uletí. To se přihodilo i při práci v nemocnici. „První dravec, kterého jsem vzal na střechu pavilonu urgentního příjmu a chirurgických oborů, měl problém sednout si na světlé desky, kterými je střecha pokrytá. Jsou zvyklí sedat si na hlínu nebo na trávu a najednou tu bylo něco jiného, tak uletěl,“ líčí událost sokolník, jenž v takovou chvíli usedá do auta a pomocí lokátoru, který má pták na sobě, se jej snaží dohledat. „Na jeho chycení mám maximálně pět dní. Kromě nedostatku potravy pro něj představuje městská aglomerace mnoho nebezpečí, ať už to jsou dráty elektrického vedení, železnice či auta,“ vyjmenovává rizika pro dravce sokolník.
Přítomnost dravců funguje
Provozně technický správce Pardubické nemocnice Magistr Jaroslav Drahokoupil si přítomnost sokolníka pochvaluje. „Musím říct, že dravci zabrali. Holubů v areálu podstatně ubylo. S prací sokolníka jsme spokojeni, možná jeho služby v budoucnu ještě využijeme,“ nevylučuje budoucí spolupráci pan Magistr Drahokoupil. Sokolníka Ondřeje Koubu mohou návštěvníci Pardubické nemocnice potkávat v areálu až do poloviny února.
